V pětadvaceti se Zsofia rozhodla vyrazit s Člověkem v tísni na roční misi do Myanmaru, který se i přes reformy vedoucí k demokratizaci země nadále potýká s ozbrojenými konflikty. Ze své pozice pomáhala místním s rozvojem organizací zaměřených na sociální soudržnost, kterou je v zemi nutné intenzivně podporovat. Jak sama říká, dobrovolnictví je velkou příležitostí, je ale potřeba si ho hodně rozmyslet.


 


Proč se mladá dívka jako ty rozhodla odjet na roční misi do Myanmaru?

Jednalo se o projekt Evropské unie zaměřený na mezinárodní rozvoj a humanitární pomoc, tedy přesně obor, který jsem studovala na vysoké škole. Řekla bych, že to byl vlastně přirozený krok v mé kariéře. Přišlo mi velmi důležité získat nějaké zkušenosti z terénu a vidět na vlastní oči, co studuji. A Myanmar jsem si vybrala právě kvůli jeho složité humanitární situaci.

Bylo to tam nebezpečné?

Není jednoduché odpovědět na otázku, jestli to tam bylo nebezpečné, protože ta země je veliká a různorodá. Jsou tam oblasti, které jsou opravdu bezpečné a tam jsem se zdržovala i já. Existují však i oblasti, které jsou stále uzavřeny od veřejnosti, humanitární organizace tam nemají přístup a v těchto oblastech stále dochází k některým konfliktům. Tyhle oblasti jsou nebezpečné tedy hlavně pro lidi, kteří tam žijí.

Přece jen jde o velké a ne jednoduché rozhodnutí. Z čeho jsi měla před odletem největší obavy? Připravovala ses nějak – co všechno jsi musela udělat, abys na misi vůbec mohla odletět? Musela jsi třeba absolvovat nějaké školení, kurz nebo zkoušku?

Nejdříve jsem se na to snažila připravit hlavně po psychické stránce. Je to velká zodpovědnost vyjet na rok. Člověk musí nahlédnout do své mysli a odhadnout, jestli mu právě nebude vadit být někdy bez elektřiny, bez vody a jiných základních potřeb, na které jsme v Evropě běžně zvyklí. Pak jsem řešila praktické věci jako léky, očkování apod. Zúčastnila jsem se i různých školení zaměřených právě na toto specifické humanitární a vývojové prostředí. Není to jen skvělá příležitost k tomu vyrůst, ale člověk potřebuje i nějaké znalosti a dovednosti, které na oplátku může nabídnout on.

Už máš nějakou zkušenost s dobrovolnictvím z minulých let?

Ano, mám. Začala jsem, když mi bylo asi šestnáct let. Přímo ve své rodné zemi, Maďarsku. Pracovala jsem pro nadaci, která pomáhá dětem s rakovinou. Dobrovolnictví vnímám jako součást svého života.

Zpět k Myanmaru. Mohla bys nám krátce popsat, co je tam za problém?

V Myanmaru žije etnická menšina Rohingů, která je už po desetiletí znevýhodněna. Ještě před vypuknutím ozbrojených střetů v srpnu 2017 žili za opravdu těžkých podmínek. Protože nemají občanství v Myanmaru, jejich lidská práva byla dlouho porušována. Situace samozřejmě nese následky – jak si tihle lidé najdou práci, jak získají vzdělání? Tato situace vyústila v ozbrojený konflikt, který vedl k tomu, že více než 700 000 lidí uprchlo z Myanmaru do Bangladéše. V uprchlických táborech žije v Bangladéši zhruba 900 000 Rohingů, ale stále jich ještě mnoho z nich zůstává v Myanmaru a žije ve vysídlených táborech.

Jak tam pomáhá Člověk v tísni?

Snažíme se pomáhat vysídleným lidem nejen v Myanmaru, ale také v Bangladéši, a to zejména v oblasti živobytí, výživy, vody a hygieny. Poskytujeme jim základní humanitární pomoc, rozdávali jsme jídlo a hygienické potřeby. Pomáhali jsme také s obnovou škol. Zároveň se je snažíme chránit před všemi druhy rizik, která mohou přicházet v tak obtížné životní situaci. Kromě toho Člověk v tísni spolupracuje s místními komunitami, a to nejen s Rohingy, ale i s dalšími etnickými skupinami v zemi. Naše práce se tady zaměřuje především na sociální soudržnost, která je v oblasti extrémně důležitá.

Jaká byla tvoje role dobrovolníka? Jak vypadal tvůj běžný den?

Já byla součástí právě toho projektu zaměřeného na sociální soudržnost, kde jsme pomáhali s rozvojem místních občanských sdružení a organizací. Setkávala jsem se s jejich zástupci a pomáhala jim, s čím bylo potřeba, například s přípravou různých školení a workshopů. Bylo to ohromně zajímavé, protože jsem musela hodně cestovat. A když jsem necestovala, tak jsem pracovala klasicky v kanceláři u počítače.


CO JE TO INICIATIVA “EU Aid Volunteer” ?

Iniciativa EU Aid Volunteers nabízí příležitost zájemcům o dobrovolnictví na zahraničních humanitárních a rozvojových misích nevládních organizací. EU Aid dobrovolníci mají možnost přímo se zapojit do programů v zemích postižených konfliktem nebo přírodní katastrofou a poznat, jak funguje humanitární a rozvojová pomoc ve světě. Člověk v tísni v prosinci otevírá nové pozice, a dá tak příležitost mladým lidem nad osmnáct let vyrazit například do Angoly, Kambodže, Myanmaru, Gruzie nebo Mongolska. Více na www.clovekvtisni.cz. 


Zbytek rozhovoru najdete v tištěné verzi Studenty v prosincovém vydání na vysokých školách nebo ve vlacích RegioJet či Leo Express. Dočtete se třeba o tom, co bylo pro Zsofii úplně nejtěžší, zda se ji občas stýskalo po domově, jak trávila svůj volný čas, co by doporučila všem těm, kteří chtějí vyjet na misi a jak se ji změnil život po návratu do České republiky. 

Fotografie byly poskytnuty z archívu Člověka v tísni.

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *