Martina Bechyňová alias Inkoustová tečka – tak ji můžeme znát z Instagramu nebo blogu. Holka, která se živí psaním. Holka, která ve svých dvaceti pěti letech vydala už dvě knihy. Na sociálních sítích sdílí své myšlenky a střípky z denního života originálním a trefným způsobem, který sleduje více než dvacet tisíc lidí. Zdálo by se, že o téhle holce skrz sociální sítě víme mnohé, ale je tomu opravdu tak? Kdo je Martina Bechyňová dle Martiny Bechyňové?

Kdo je Martina Bechyňová dle Martiny Bechyňové?

Holka, co se snaží žít jako emancipovaná mladá žena a moc jí to nejde (tak například jsem si půl roku svítila v kuchyni digestoří, protože jsem nebyla schopná koupit novou žárovku). Copywriterka, wannabe umělkyně, psí máma. Často pohodářka, občas plašan. Tečka.

Čím jsi chtěla být, když jsi byla malá?

Spisovatelkou, malířkou nebo komisařkou. V podstatě jsem chtěla asi hlavně tvořit a sem tam potkat nějakýho lumpa, takže splněno. 🙂

Foto: archiv Martiny Bechyňové (Inkoustová tečka)

Co tě přimělo k tomu napsat a vydat knihu? Vydala si ji, když ti bylo pouhých dvacet tři let, kdy se většina lidí teprve hledá. Byl to nějaký spontánní impuls nebo jsi cítila už delší dobu, že jednou to přijde?

Byl to můj sen už od malička a v roce 2016 mě z nějakýho záhadnýho důvodu napadlo, že teď je ten moment. Že teď už mám co předat světu. Možná jsem to trochu uspěchala, ale nelituju. Hledat se budem celej život.

Tvoje první kniha se jmenuje Minimalismus. Řekla jsi mi, že je ten název trochu matoucí. O čem tedy je a změnil se nějak tvůj postoj k minimalismu od té doby?

Minimalismus je hlavně autobiografie, která se mi tak trochu zvrtla v návod, jak se spokojit s málem a nechtít pořád víc a víc. Takže každej, kdo pak se mnou přišel udělat rozhovor, byl překvapenej, že nemám v bytě holý zdi a matraci na zemi. Nějak mi nedošlo, že lidi vnímaj minimalismus jako extrém, a kdybych to měla přejmenovat, byl by to teda spíš Optimalismus. Od vydání jsem zestárla o dva roky a přestala lidem radit, jak maj žít. Tu svojí “filozofii” si jedu pořád, ale už nemám takovou potřebu ji hlásat do světa.

V knize popisuješ viditelnou přeměnu z “fashion bloggerky” na holku, která už tohle nechce. Teď cituji: “Dostala jsem se do fáze, kdy mi celá tahle iluze najednou přestávala dávat smysl a už mě nijak nenaplňovalo být pro firmy placená loutka a panenka na oblékání.” Jak se díváš na “fashion blogerský” svět dnes?

Upřímně? Nedívám se na něj, takže těžko soudit. Takhle zpětně si to představuju jako seriál, kterej tě nejdřív nějakým způsobem baví, pak tě začne štvát (štvou tě herci i kulisy a najednou ti to všechno přijde strašně povrchní, hloupý a nicneříkající), tak ho vypneš a jdeš se mrknout ven.

Přesto se zeptám – měla jsi někdy pocit, že by ses k tomu vrátila? Chybí ti to?

Ani trochu. Venku je lepší vzduch.

Nedávno jsi vydala druhou knihu. O čem je?

Jmenuje se Slovní hříšky – ty krátký texty, co píšu na svůj Instagram. Knížku si vydávám sama a je to trochu náročná a drahá sranda, tudíž asi budu nějakou dobu jíst polívky z pytlíku, než se mi ta investice vrátí, ale zase mám jistotu, že je to všechno přesně tak, jak chci já.

Čas od času sdílíš také svou vášeň pro kreslení a malování. Jaký máš vztah ke kreslení?

Miluju kreslení! Nejradši kreslím koně a baráky (to jediný mi totiž asi jde). No a teď mě začalo bavit kreslit na kůži. Jehlou.

Foto: archiv Martiny Bechyňové (Inkoustová tečka)

Pokračování článku na: https://www.studenta.cz/life/millennials/z-blogerky-spisovatelkou-na-fashion-blogersky-svet-se-uz-ned/r~4c748258ecc411e898daac1f6b220ee8/

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *