HEREČKY NA TRIPU DEN JEDENÁCTÝ aneb Jak jsem objevila kouzlo toho místa

Jedenáctý den byl den, kdy se nám pomalu, ale jistě blížil konec našeho putování po Francii, a tak jsme ho chtěly využít, jak jen to půjde. Jelikož je La Rochelle hlavně přístavní město a dočetly jsme se, že má plno krásných zákoutí, rozhodly jsme se všude chodit pěšky. Tedy, všude ne, na ostrov jsme dojely autobusem – to bylo přece jen trochu z ruky. Ostrov je velký, a určitě doporučuji mít na něj více času než jsme měly my. I tak jsme stihly aspoň kousek. Barča se vykoupala, já si osvěžila nohy, a pak jsem spíše jen tak polehávala na pláži. Jsem sice vodní živel, ale voda byla trochu studenější, a tak jsem to nehrotila. Je logické, že byla voda studenější, přece jen je to už více na severu.

 

Nicméně vedro bylo únavné, a tak jsme pak na chvíli sedly do místní restaurace s výhledem na pláž a daly si aspoň nějaké to pití. Chtěly jsme počkat na další autobus, ale jestli něco nejezdilo včas, byly to právě autobusy. Ten, který měl jet, nebo, co jsme si aspoň myslely, že pojede, nejel, a tak jsme jely nakonec úplně jinde, kde to nebylo zas tak extra, a tak jsme se vrátily na začátek. 😀

Po ostrově jsme se rozhodly jít zpátky na byt, dát si sprchu, udělat ze sebe ženy, které můžou jít na vernisáž. Náš couchsurfer měl totiž výstavu fotek. Tím “udělat ze sebe ženu, která může jít na vernisáž” jsem myslela dát si rtěnku a obléct si šaty. S Barčou jdeme pěšky, a musíme uznat, že nás to město mile překvapí. V samotném centru to fakt žije, skoro nestačíme zírat, jak moc! Na každém rohu je nějaká show nebo umělci, a to vše doplňuje pozadí s lodičkami, zapadajícím sluníčkem a osamělým hradem. Má to takovou atmosféru! Najdeme i místo, kde vystavuje náš couchsurfer a úplně mi to na první dobrou připomene Berlín. Všude ta světýlka, která miluji, graffiti, lidi, malá knihovnička s knížkami na půjčení, sbor, který zpívá krásnou francouzskou píseň a vůně vody, tak prostá a čerstvá. Tohle místo mě naprosto očarovalo.

 

S Barčou se rozhodneme zajít do obchodu koupit si nějaké jídlo, koupím si i víno, Barča pivo, a pak jdeme zpátky do uměleckého víru. Slyšíme živou hudbu, zpívá šarmantní Francouzka úžasným chraplákem v obklopení skvělých muzikantů, kteří ji jasným bujarým jásotem dávají najevo, jak jsou rádi, že ji mají v kapele. A i když je má nálada v tu chvíli spíše smutná, tenhle moment si náramně užívám. Barča si zapálí svou ubalenou cigaretu, i přes to, že ji balení cigaret moc nejde, a já si ubalím cigaretu, i přesto, že nekouřím, a i přes to, že ji nakonec fakt nevykouřím. Nicméně tenhle večer, kdy jen tak mlčky sedíme u vody, posloucháme ten francouzský chraplák té šarmantní Francouzky, a jen tak přemýšlíme o světě, je něčím kouzelný. Ocenila bych sice, kdybych neměla v hlavě zmatek kvůli určitý situaci, ale snažím se nenechat si to tím zkazit.

Večerní procházka trvá skoro hodinu, kdy asi nemusím dodávat, že opět docela unavené, jdeme spát. Neusnu sice hned, ale po pár minutách už jsem v říši snů.

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *