HEREČKY NA TRIPU DEN OSMÝ aneb Stopujeme do Lyonu! 

Dnes nás čeká stop do Lyonu. Loučíme se s naším couchsurferem z Nice, dáme si malou snídani a uděláme poslední fotku na památku. Stopneme docela rychle jednu paní, která nás hodí blíže k benzínce. Tam se nám podaří stopnout fakt milého pána z Tunisu, který nás vezme do Cannes. Vysadí nás u hezkého bistra, kde si dáme sváču a nabídne nám, že pro nás může za 15 minut přijet  (potřeboval si vyřídit nějaké věci) a vzít nás někam na benzínku, odkud se nám bude lépe stopovat. Tady by to totiž úplně asi nešlo. Skoro by se dalo říct, že je to možná náš fanoušek. Sice nikdy nestopoval, ale cestování miluje, nějakou dobu žil v Anglii a celkově je otevřený našemu stylu cestování.  Je moc fajn. A fakt nám hodně pomůže.

Následně stopneme kamión, pro Barču je to vůbec první stopování vůbec, a tak samo i první stopnutý kamión. Je nadšená. Jsem ráda, že to může zažít. Pán řidič je z Běloruska a je s ním sranda. Vše je fajn, až do chvíle, kdy na další benzínové pumpě bohužel uvidíme autonehodu z dálky. Naštěstí se nikomu nic nestalo, ale nebyl to vůbec hezký pohled.  A já si vždy v těchto chvílích uvědomím, jak je život křehký, a jak bychom k němu měli přistupovat s pokorou a úctou.  Po nějaké době se rozhodneme pokračovat. Nakonec nám jeden klučina pomůže a hodí nás sice kousek, ale na místo, odkud se stopuje jedna báseň. Za 10 minut stopneme pána, který nás hodí až před ubytování v Lyonu, které jsme ještě před hodinou neměly. Zařídila jsem nám na poslední chvíli Couchsurfing. Jupí! Byt je nádherný, s krásnou terasou a dvěma fajn kluky. 🙂

Zajdeme společně na nákup a uvaříme ze surovin výbornou večeři. Všechno to sdílíme, povídáme si a já konečně můžu doopravdy použít větu, kterou mě kluci v Aix-de Provance naučili “De glason do mo Pastis”. Zkoušíme totiž s Barčou jejich typický alkohol a ta věta znamená, dej mi led do sklenice s Pastis.  Na terase je obrovská hamaka, ve které spí nakonec Barča a já mám pro sebe velký gauč. No musím říct a uznat, že jsme potkaly opět strašně moc milých a hodných lidí.  Ale samozřejmě musím také dodat, že ne vždy to jde jako po másle, někdy je cestování opravdu náročné a únavné, někdy zažíváte krizové situace a o to více si pak vážím toho, když je to fajn. DĚKUJI.  Usnu rychlostí blesku! Hihi.

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *