HEREČKY NA TRIPU aneb DEN PÁTÝ.
Dnes jsme se probudily po krásně prokecaném večeru plného vína, sýrů a ženských problémků do svěžího dne. Posnídaly jsme přesnídávky a vyrazily stopovat na Colorado Provancale, další neskutečný přírodní úkaz. Bylo sice strašné vedro, kolem 45 stupňů, možná i víc na těch vrcholcích, ale vynechat jsme to opravdu nemohly. Procházka nám trvala něco přes dvě hodiny, míjely jsme totálně vyčerpané pejsky, unavené lidi z toho počasí, ale všichni jsme byli tak nějak šťastní z toho, že to můžeme vidět. Celou dobu jsem žasla. Vážně. ❤🙏

Poté jsme se rozhodly osvěžit se CoCacolou a dát si sendvič. Ještě jsem vám neřekla, na jaký super stop jsme natrefily, že? Stoply jsme pána, který sice vůbec nerozuměl anglicky, ale měl o nás takovou starost, že nám dal na sebe číslo a chtěl, abychom mu napsaly, až si projdeme Colorado, aby nás odvezl dále. Napsal nám taky vzkaz, který si přeložil doma do angličtiny, a bylo v něm něco ve stylu, že jsme crazy, ať dáváme na sebe pozor, neboť jsme krásné a šarmantní holky a ještě, že se omlouvá za jeho špatnou angličtinu. Rozloučili jsme se v Bonnieux. Bylo to super, akorát v serpentinách jel tak rychle, že se nám zvedal žaludek asi tak 100x za minutu a připadaly jsme si jako na rally. Zážitek dobrý, řídit uměl, to se musí nechat. V Bonnieux byl krásný kostelíček a protože krásných vesniček je na jihu Francie opravdu hodně, rozhodly jsme se udělat tour de francouzské vesničky. V Loumarin jsme ochutnaly výbornou malinovou zmrzlinu. Vzal nás tady jeden mladý muž, který se bude ženit a strašně super jsme si pokecali o životě a taky o tom, jaké bylo jeho první rande s jeho vyvolenou. Haha. Tohle na stopu fakt miluji. To, jak si vyměňujete příběhy. Ten den jsme měli štěstí fakt na cool lidi. Další stop byl ve znamení pána, mladého tatínka s dcerkou, kdy se naše auto proměnilo totálně v párty vůz. Byli jsme opět v Aix-en Provance a můžete hádat jednou, u koho jsme spaly. Opět u těch kluků. Byly jsme splavené, trošku špinavé, a celkově byl na nás asi dost cestovatelský pohled, ehm, haha. Jeli jsme společně s ještě pár kamarády k jezeru Lac de Peyrolles. Lepší zakončení v Provance jsme si nemohly přát. Vykoupali jsme se, dali si jídlo, napili se vína, piv a tak. Byla jsem lehce v náladě, houkala z auta (ztratily se mi brýle 🙁 ), a pak usnula jako to štěně, který jsem si hladila. Dnes jsme ušly 11 kilometrů. Dobrou!

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *