HEREČKY NA TRIPU aneb DEN 02.
Jelikož jsme přiletěly po půlnoci, a centrum od letiště nebylo zas tak nejblíž, rozhodly jsme se přespat v hotelu. Sehnaly jsme docela levný pokoj, takže cajk. Jelikož ale měli technické problémy, ubytovali nás ještě v lepším pokoji za stejnou cenu. Haha, proč ne. S Terkou jsme se nějakou chvíli neviděly, a tak jsme kecaly. Víte do kolika? Do 4 rána. Haha.

Ráno jsme stopovaly směrem do centra Marseille. Ano! Jsme ve Francii! Dva kluci nám zastavili kousek od přístavu a my tak pomalu, ale jistě začaly objevovat krásy této oblasti. Viděly jsme i arabskou část, a to byl fakt zážitek. Připomnělo mi to Istanbul. Pak jsme se šly vykoupat do moře, což bylo v tomhle počasí při 30 stupních, fakt osvěžující! Uuu, miluji moře, miluji ty rozchuchaný vlasy po koupání, miluji písek a ten pocit, když se cítím jako mořská panna. Ariel. Na chvíli usnu. Probudí mě houkající loď, následně se rozhodneme pokračovat. Ztrácíme se v uličkách, je nám vedro, taháme docela těžké batohy, ale vlastně nám to vůbec nevadí. Kupuji si avokádo a bagetu. Na ráno. A pak ještě jahodový dortík se šlehačkou, a musím uznat, že jsem lepší snad neměla. Sním ho rychlostí blesku. Ty skoro 3 eura za to fakt stála.

Dojdeme k parku, kde nás navštíví hejno holubů a chtějí se s námi až moc kamarádit. Nakonec odletí na další lavičku, protože zjistí, že zas tolik toho nemáme. Haha. Uvidím i racka, a protože miluji racky, volám: “Racku, pojď za námi.” Rackovi jsem docela jedno, ale občas na mě koukne. Nenalákám ho ani na bagetu. Z parku jdeme opět k přístavu na takové náměstí, kde zažijeme fakt krásné setkání. Přijde za námi holčička, která se nás zeptá, odkud jsme, a jak se jmenujeme. Prostě jen tak. Ona sama je z Libérie. Na konci nám dá pusu a popřejeme si hezký den. Je jí asi 9 let.

Její maminka je taky moc fajn. Je únavená z horka, drží v náruči malinké dítko a sama si sedla do kočárku. Smějeme se na sebe. Píšou nám ti dva kluci z rána, který jsme stoply, a tak ještě dáme společně kafe. Kluci se nás snaží přesvědčit, abychom s nimi zůstaly. Nechceme, protože pokračujeme směr Aix – en – Provance, kde máme domluvený couchsurfing.

Jedeme kousek vlakem, a pak zase stopujeme. Po cca 15 minutách stopneme paní se slečnou a pejskem, který se jmenuje Baja, a myslím, že se do mě zamiloval. Neustále mě pusinkuje a tulí se ke mně. Fakt dost. Má rád i Terku, myslím si. Dovezou nás až na místo, kde bydlí náš hostitel. Dám si sprchu, píšu si poznámky o dnešním dni, a pak společně povečeříme vajíčkovou omeletu s nějakou zeleninovou směsí a fazolkami. Večer posloucháme hudbu, popíjíme víno, užíváme si daného momentu. Pak hrajeme flašku. Tu hru jsem hrála naposledy hodně dávno, ale je docela sranda. Ten dům je plný umělců. Je nám fajn, za chvíli půjdeme spát, protože potřebujeme být vyspané na zítra. Naše cesta bude pokračovat dál. Francie mě prostě baví. 💕

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *