Poslední den našeho putování se nese ve víru balení, posledního výletu, obědu v místní restauraci a letu.

Všechno ale postupně. Vstaneme, a prší. Naštěstí jde opět o přeháňku. Sbalíme si naše batohy. Netrvá to nějak dlouho. Rozloučení s našimi hostiteli proběhlo už včera večer, protože teď ráno už jsou všichni v práci. A kde jsme to vlastně bydleli? Bydlení jsme měli zařízené relativně v centru přes Couchsurfing. Naši hostitelé byli původem z Indie. Vyzkoušela jsem jejich čaj s mlékem a zázvorem, a pak ještě mléčný džus s jablkem. Celkově tuto zkušenost hodnotím jako obohacující zážitek. Člověk pozná trošku jinou kulturu, jiné zvyky a koneckonců i jiné bydlení. Tímto chci našim hostitelům ještě jednou poděkovat. 🙂

16665564_10202737931365600_2507298847110152473_o

Dopoledne se rozhodneme strávit v Marsaxlokku, kde bývají i rybí trhy. Ty bývají sice v neděli, my chceme do městečka, i když je úterý. A jsem fakt ráda, že jsme tohle město nevynechali. Všude plno barevných lodiček a specifická atmosféra. Vím, že to říkám skoro v každém článku, ale vážně je to tak! Zaleťte na Maltu a uvidíte sami. 🙂 (Vytvořím pak zase speciální album s fotkami.)

img_20170207_123621

Městečko není zas tak veliké, projdeme uličky i přístav, uděláme nějaké fotky,a pak uvažujeme, do jaké restaurace zajdeme utratit poslední “éčka”. Akorát to vyšlo, protože zase začíná pršet. Prší jen slabounce, a to nám nebrání jít do zdejší restaurace. Projdeme jich více, abychom se nakonec rozhodli pro Skuru, která má docela dobré hodnocení na TripAdvisoru. 🙂 Původní plán byl ten, že si dáme v jiné restauraci předkrm mořských plodů, které budeme všichni sdílet, a poté hlavní chod. Nakonec jdeme do Skury na hlavní chod, a jsme tak plní, že už se do nás nic jiného nevleze. 😀

Pro Maltu je typický králík. Kluci si ho dají, já ne, protože králíky nejím. Sice ráda zkouším nová jídla, ale bez králíka se obejdu. Babička totiž kdysi chovala králíky, a mně přijde divné je jíst, když jsem se s nimi mazlila. 🙂 Dima má králíka s rajčatovou omáčkou, Filip králíka na víně. Dokonce i s játry. Já si dala nakonec těstoviny Carbonara. Jelikož je to ale fakt sloní porce, celou ji nesním. Objednáme si i místní víno, které je prý taky docela typické pro Maltu. Není špatné, nepřijde mi ale nijak extra. Prostě takové dobré. Ano, moje popisovací schopnosti level 1000. 😀

img_20170207_140817

img_20170207_140826

img_20170207_140913

img_20170207_143635

img_20170207_150127

Pak se blíží čas odjezdu našeho autobusu na letiště, jdu kouknout na zastávku, v kolik to přesně jede, a Dima ještě dopíjí své víno. Naštěstí je zastávka ihned naproti restaurace. Ještě, že jsem tam šla, protože jak už víte, na Maltě ty autobusy jezdí, kdy se jim zachce. A tak není divu, že i náš autobus jede o 7 minut dříve. 😀 A další by jel až za hodinu, a to už bychom měli trochu problém. Trochu víc. 😀

Dima dopil víno a doutíkal k busu, vše dobře dopadlo. 😀 V autobuse si každý sedí sám a kouká, jak ta cesta utíká. Pouštím si hudbu do sluchátek, a přemýšlím. Pak, když dojedeme na letiště, čeká nás check-in, a pak už se jen tak potulujeme v obchodech na letišti. Zkouším jeden parfém, a fakt hezky voní. A s kým se opět nepotkáme? No jasně, Joel a Manav. 😀 Letí stejným letadlem, opět. 😀

img_20170207_185616

img_20170207_174229

Let proběhne naprosto v pohodě, musím zaklepat a děkuji! Kluci opět koupili lahev alkoholu, a opět je to s nimi sranda. Manav si sedne vedle mě, a kecáme. Představa, že za pár chvil se všichni rozejdeme, je zvláštní. Tak už to ale u cestování, a koneckonců i v životě chodí. Lidé se scházejí, rozcházejí a znovu potkávají. Na letišti se obejmeme, dáme “high five” a odcházíme. Já, Filip a Dima jdeme koupit lístek na metro, které nás doveze k našemu autu, a pak už nás čeká cesta zpět do Česka. Opět využijeme Blablacar, přes který nabereme jednu mladou slečnu, která studuje medicínu a je z Řecka, a poté jednoho pána ve středním věku, který jede jen z Plzně do Prahy. Vše proběhne v pohodě, pokecáme, dozvíme se zase další příběhy, cestou se stavíme i do McDonaldu, protože naše poslední jídlo byl oběd, a pak celí šťastní a unavení dorážíme do Prahy.

Víte co? Asi to nebude překvapením, že tohle napíšu, ale tahle cesta byla skvělá. Za tak krátký čas, tolik zážitků. Poznala jsem tolik zajímavých míst, tolik zajímavých lidí a tolik zajímavých zážitků, že se mi až nechce věřit, že to vše se stalo za 5 dnů. Jsem strašně ráda, že jsme tenhle spontánní trip vymysleli, přežili a hlavně , že jsme si ho užili! 🙂 Cestování je prostě činnost, která mě nabíjí neuvěřitelnou energií a touhou poznávat. Je to vášeň, kterou máš v sobě. Díky téhle cestě jsem si zase uvědomila spoustu věcí. A nemůžu se dočkat, až podniknu zase nějakou další Cestu. Nicméně je důležité mít se kam vracet. DOMA JE STEJNĚ DOBŘE. :*

Mějte se fanfárově!

Vaše bláznivá Léňa

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *