Když si projíždím fotky v mobilu, rozpomínám se na 3.den ve Vídni. Třetí den, a zároveň poslední den tohoto výletu byl ve znamení procházek, galerií, kaváren a toulání se. A v neposlední řadě také cesta zpět, která byla vážně vtipná a moc fajn.

Když se řekne Vídeň, mnoho z nás si vybaví “hudbu”, “výstavy”, “galerie”, “muzea”, “kulturu”, “kavárny”, a mohla bych takto ještě dlouho pokračovat. Být ve Vídni a nezajít si do nějaké galerie, by byl skoro hřích, myslím si. Ještě navíc, když je většina galerií zadarmo, a tudíž Vás nemusí trápit finanční stránka věci.

Rozhodli jsme se poslední den využít tramvaj, abychom do centra dojeli dříve a měli tak více času na toulání. Je pravda, že lístek na tramvaj nebyl zrovna nejlevnější, ale na 2.stranu jsme ušetřili mnoho času. A po těch všech dlouhých procházkách si myslím, že  to bylo v pohodě. Dojeli jsme pomocí tramvaje, a následně i metra na “Stephansplatz”, což je vlastně takové hlavní centrum, co jsem pochopila.

V naší skupince jsme se rozdělili, protože každý chtěl něco jiného. Já s Richardem jsme se rozhodli pro toulání, a objevování “náhodných” míst s tím, že určitě budeme chtít navštívit alespoň jednu galerii. Nakonec se nám povedlo navštívit nejméně 5 galerií. Myslím si, že má smysl chodit na výstavy. Chápu, že to každého nebaví, ale na 2.stranu mi přijde, že o galeriích je vytvořeno spousta mýtů. Hodně lidí si myslí, že výstavy jsou jen o tom, že se koukáte na obrazy, které Vám třeba nic neříkají. Pro mě to má ale smysl v tom, že nasávám inspiraci, nechávám se inspirovat, učím se a pozoruji.

Nejvíce mě bavila výstava předního rakouského malíře Gustava Klimta. Jeho nejznámější obraz “Polibek” jsem si prostě musela vyfotit, i když se to nesmělo. Vyfotila jsem si i jiné obrázky a vypadalo to, že mě možná vyhodí. Ne, dělám si samozřejmě srandu. 😀 Nicméně tohoto malíře mám opravdu ráda, celkově mě secese baví. Líbí se mi, že Gustav maloval především zrzavé slečny. Hehe. 😀 Jeden obraz jsem ani nevěděla, že je od něj. Nemaloval ovšem jen ženy, věnoval se třeba také krajinomalbě.

v-21v-23v-25v-1

Když jsme se potulovali, rozhodli jsme se najít NEJMENŠÍ KAVÁRNU- KLEINES CAFÉ. Zajímalo mě, jestli je vážně nejmenší. Místo jsme našli, byla to moc hezká malá kavárna. Nečekaně. Mohlo se sedět venku, což bylo taky fajn. Nakonec jsme si tam ale nic nedali, protože jsme začali mít hlad, tak jsme zvolili taktiku – zajít si na jídlo a pak se možná vrátit na kávu. Jelikož jsme byli v úplném centru, bylo docela těžké najít nějaké levné jídlo. Šli jsme se tedy projít tam, kam nás nohy vedly. A vedly nás do parku. Bylo nádherné počasí, svítilo slunce a občas spadl nějaký ten list na zem, abychom si připomenuli, že už je přece podzim. Seděli jsme na lavičce a jen čerpali energii. Pak nás zastavili 2 žebráci. Pak jsme se zase procházeli, a došli k jezírku, kde malej kluk krmil kachny. A jeho máma mi podala kousek housky, a tak jsme krmili s nimi. Bylo to moc fajn. Nakonec naše trasa pokračovala přes most, kde jsme slyšeli pouličního umělce a nechali se unášet jeho melodiemi, zatímco jsme odpočívali na lavičce. To už jsme začali mít vážně hlad, a tak jsme přece jen našli nějaké občerstvení. Asi po 100 letech jsem si dala “párek v rohlíku”. Haha. Což o to, je to v pohodě, jen kdyby nestal přes 3 éčka. 🙁 😀

v-20v-22v-10v-9v-8v-17v-3v-2v-14v-13v-11v-12v-6v-7v-4v-5v-15

Jelikož se blížil čas srazu, a také čas odjezdu, nezbývalo než se pomalu vracet směrem do centra. Z centra už jsme šli pěšky na autobusové nádraží, opět jsme míjeli všechny ty kolotoče. Došli jsme tak tak. Celou cestu jsme s R. mluvili v angličtině s vtipným přízvukem. “Hi Lenka, where are you from?” “Hello, I’m from New York!” Bylo to srandovní. Stačili jsme se věnovat i diskusi o Falafelech. Do detailů zabíhat nebudu. Nicméně jsme nepřestávali hrát ani ve fast foodu, kde na nás koukali lehce divně, ale nám to bylo úplně jedno. 😀

Cesta autobusem proběhla rychle a byla moc fajn. Probrali jsme s R. kupu věcí. Byl to takový debatní kroužek.:D Nakonec jsem stihla ještě na chvíli usnout. Když jsem se probudila, koukala jsem z okna a přemýšlela o životě. A ten most, který jsem viděla, vypadal jak ten z New Yorku!

Miluju, když se jen tak někde potuluji. Myslím, že když tomu člověk nechá volný průběh, je až někdy překvapen tím, co objeví. My jsme objevili mnohé. Mnoho míst, porozumění a zážitků. Miluju, když se potuluji, a objevím taková místa, která mě prostě baví. Toulejte se občas taky! 🙂

Vaše bláznivá Léňa

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *