Uff! Dnešní den zapípal budík v 7 ráno. 7 ráno není zas tak brzo, pokud nejste na Elbě, necestujete celý den a nechodíte poslední dny spát k ránu. Psaní článků a upravování fotek večer má svý výhody i nevýhody. Haha.

Nicméně nakonec vstanete kolem půl 8, začnete den rychlou snídání, dnes snídám pečivo s pestem. Pak mezitím co se Dimo sprchuje, využijete volnou chvílí k dopsaní článku. No a pak už klasika, rychle balit věci a jedeme.
Dnes ale jedeme na výlet s cestovkou. Poprvé. Dlouho jsem váhala. Protože 1.) Nerada využívám některých služeb cestovek. 2.) Přijde mi to předražené. 3.) Ve svém věku objevuji ráda místa jinak než skrz cestovní průvodce.
Důvod, proč se nakonec rozhodnu jet, je ten, že bychom se vyjímečně na ta nabízená místa autem nedostali, budeme plavat v jeskyni a potápět se. K tomu všemu je součástí jízda na lodi, samozřejmě. Zní to jako výzva a zajímavý zážitek, proto se rozhodnu dovolit si to. I když raději nechci mít žádná očekávání.

Ještě před tím se s kluky stavujeme na místních trzích koupit rajčata, která dnes budeme potřebovat, pak Dimo kupuje ještě broskve a nějaké uzené maso či co. Nicméně zjišťujeme, že už nemáme moc času, a že bychom měli pohnout, pokud chceme stihnout loď. Respektive Dan rád chodí VČAS. Což o to, to my s Dimem taky, ale občas si nějak nestíháme uvědomovovat, jak ten čas rychle letí. 🙂 No a tak jdeme dost svižnám krokem přes celé molo, a stíháme loď úplně v pohodě. Jsme tam 9:29. Sraz máme o půl 10. 😀 Prohodím jen tak : “Teď jsme mladí. Teď můžeme chodit pozdě. Až budeme starší, budeme chodit načas.” Zase si ale nemyslete, že neumíme nikdy přijít načas. Umíme. Haha. Nicméně stejně ještě dobrýcb 15 minut čekáme na všemožné opozdilce. 🙂

Ještě než vyplujeme, děláme si s kluky fotky PŘED. 😀  Pak si všímám, že na vedlejší lodi spadl jedné slečně klobouk do vody. Až najednou, světe div se, hrdina s H skočil do vody a vylovi ji ten klobouk. Ne, kecám. Vzal prut a vylovil ho prutem, nebo něčím takovým. Haha. 😀 Pak ještě zaštěká pes, asi signál, že můžeme vyplout a my opravdu vyplouváme. Jsem ráda, neboť když jsme ještě stáli, kymácelo se to ze strany na stranu, a trochu se mi zvedal žaludek. Teď už je to ale v pohodě a my plujeme skrz divoké a méně divoké vlny.

S Dimem si zahrajeme scénu z Titanicu na lodi, jen tak pro srandu králikům a pro srandu spolejezdcům, kteří si asi musí myslet, že jsme úplně divní. Respektive si asi říkají, s jakými blázny 😀  to nastoupili na loď. Realita je ale taková, že si nás stejně moc lidí nevšímá. Pak ještě namaluju Dimovi tetování, které si chce smýt, a dost mě tím urazí. Nakonec se mu ale líbí, a líbí se to i naše průvodkyni Gábi, která prý říká, že mám talent. To mi říkal Dimo, kdoví, jestli nekecal. Sráč. Zdravím tě, Dimo! 😀 (P.S.: Začni číst už ty články, abys byl v obraze.. 🙂 )

Když doplouváme na první zastávku, svlíkáme kraťasy a tílka, protože nás čeká plavání na širém moři u vraku. Nejdříve se trochu bojím, jaká bude voda, jak teplotně, tak hloubkově. A pak se trochu bojím, jak se dostanu do tý vody. 😀 Nakonec normálně scházím po schůdkách a jsem tam. Beru si potápěčské brýle a jde se na věc. Potopím se a nemůžu uvěřit svým očím! Poprvý v životě vidím potápěče! WOW.!!! Jakože poprvý takhle v akci přímo, pak vidím ten vrak, a to je taky mazec! Jdu nad hladinu nadechnout se, a pak zase znovu a znovu pod hladinu. Vidím korály, rybičky, a je to úplně jinej svět. Není to zas tak barevné, ale věřím, že jednou se podívám i do barevných útesů. Je to nádhera. Neustále se potápím a koukám na to znovu a znovu. Pak si jen tak plavu, vlny na mě tancují, a já mám z nich respekt. I z toho potápění. Velkej. Myslím, že je třeba mít z toho respekt. 🙂

Pak loď troubí a je čas zase plout dále. Druhá zastávka je u jeskyně. !!! Jdu do vody, není úplně nejteplejší, ale nějak to zvládám. Naše Gábi nám říká, ať dáváme pozor na ježky. Jelikož je tahle jeskyně hodně úzká, není to vhodné pro lidi, co mají fóbii ze ztísněných prostorů, tedy pro klaustrofobiky. Kdybych měla být upřímná, ztísněné prostory a ještě ve studené vodě, taky úplně nemusím.Ale chci to prostě zkusit. A řeknu Vám, byl to fakt zážitek! Adrenalin! Nikdy předtím jem v jeskyni neplavala. Pak zase plavu směrem k lodi, a jdu se ohřát.

Naše třetí zastávka je u další jeskyně, která je tentokrát větší, jsou tam rybičky, a voda je nádherně modrá. Jenže tam už bohužel nejdu, protože mi je stále trochu zima z té předešlé teploty vody. Věřím, že si ještě někdy zaplavu někde a snad se i pokusím skočit z lodi. To dělalo hodně lidí tady, a vypadalo to adrenalinově. Já z toho měla ale respekt.

No a když doplouváme zpět do městečka, procházíme se centrem, stihnu koupit ještě pohledy, a pak už jedeme směrem do kempu, kde odpočívám, protože mi není moc dobře. Respektive, asi toho bylo nějak moc a navíc ta studená voda, trochu mě bolí i v krku, a proto se rozhodnu, že už dnes do vody nepůjdu. Kluci jedou ještě na ZÁPAD, já jsem v karavanu, chvíli si čtu, dávám si sprchu, chvíli koukám na videa. Je vtipné, že když se vracím ze sprchy, vedlejší karavan, skupinka lidí ve středním věku, se kterými občas prochodíme pár slov, gratuluje k tomu, že jsem našla cestu do správného karavanu. 😀 Kdo čtete poctivě mé články, víte, že první dny mi dělalo trochu problém najít správný karavan. Když jdu ze záchodu, začnou dokonce tleskat. 😀 😀 Smějeme se, a dodávají něco ve stylu, že mám u nich dveře otevřené. 😀 No sranda musí být.

Když přijedou kluci, chystáme večeři, respektive tentokrát je to v režii Dima, cizrna se zeleninou a mozzarellou. Pak veřečíme, opět venku při svíčce, piju zelenej čas s citronem, a ve vzduchu cítíme vítr. Má přijít bouřka.

Na večer se jdu ještě na chvíli projít po pláži s Justinem. Pak už jdu spát, docela unavená a zvědavá, co přinese zítřejší den. A co se nestane, když přicházím do karavanu, začíná pršet. Ulehám do postel, a slyším kapky a vítr. Dobrou noc.

P.S.: Je fajn občas vyjít ze své komfortní zóny. 🙂

Vaše bláznivá Léňa 🙂

 

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *