Budík na 7 ráno s domněním, že pojedeme brzo ráno na trip. Nakonec ale budík posouváme a vstáváme před 8. 😀 Celá rozcuchaná vylezu před karavan, nadechnu se čerstvého vzduchu a míjím malou blonďatou holčičku. Díváme se na sebe, a pak ji začnu mávat. Jde nejspíš s tátou. Neustále se za mnou otáčí a máváme si čím dál víc. Je to tak fajn. Myslím, že  mi tohle dodává vždy a znovu novou energii LE PETIT PRINCE. 🙂 I když na nás možná kouká někdo jako na blázny, my víme, že tam je krásná energie. Pak si dáváme snídani, jogurt s ovocem, pečivo s místním tuňákem, který je prostě skvělý, pak ještě sprchu, která mě krásně probere, a pak už hurá sbalit pár věcí a směr Marina di Campo. Každou středu totiž od 8:00 do 13:00 hodiny jsou tady místní trhy.

Cesta autem probíhá zase na italský způsob. 😀 Zatáčka sem, zatáčka tam. Do toho máme nové pasažéry Míšu a Martina, kteří hážou vtípky každou sekundu, a tak se po většinu času smějeme. Začne to klasicky tím, že Martin oznámí, že má vzadu dost místa, klidně ještě na “dvě babenky.”:D Martinova věčná snaha mluvit italsky dodává tripu fajn atmosféru, až mě nakazí, a snažím se italsky mluvit také. 😀 Samozřejmě vše s velkými gesty a přízvukem. Hlavně nahlas! “Když jsem ho píchal do ruky, žádná modrá krev netekla, jen červená.” Takhle nějak to zaznělo, když se bavili o nějakém nigerském králi. Prostě konverzace s právníky na úrovni, víš co. 😀

Pak si děláme srandu z Dima, kterému se má říkat Dimo, ale skoro nikdo mu tak neřekne. Die Metro. Demeter. Demetrus. Demetrius. Dino. Prostě většina mu říkáme jinak. 😀 Dimo to ale pobírá, a po většinu času se směje s náma. 🙂 Zdravím Dina!

Když dojíždíme do centra, hledáme wifi, protože Dan má dneska zápis předmětů na VŠ, a tak se mu rozhodneme pomoct. Vypadáme jako skupina “ajťáků”, kteří se tváří strašně důležitě. Klikáme na předměty jak zběsilí, haha. Mně to připomene mé časy na VŠ. 😀 Pak přijde jedna žebračka, a žebrá po nás peníze. Když Martin mluví česky, najednou změní jazyk a řekne, že zná Polsko. Když Dan vytáhne českou dvacetikorunu, řekne a zavelí: “Šukaj Euro!” A do toho si vytáhne hranolky ze sáčku, začne je jíst, a říká, jak její dvě děti nemají domov…

Pak už se konečně přesouváme na trhy, které jsou plné tretek. 😀 Avšak baví mě pozorovat ty plné očekávání lidi, kteří si prostě za každou cenu chtějí koupit kabelku nebo tričko s nápisem “I love Elba”. Při tomto zjišťuju opět a znovu, že mě tohle vlastně vůbec neláká. Fakt se necítím turistou. Jsem ráda za toto zjištění a jen pozoruji dál a dále. Cestování a cestování je rozdíl, že jo. 🙂

img_20160907_102142img_20160907_103419img_20160907_103451img_20160907_104049img_20160907_105229img_20160907_105243img_20160907_105817

Na trzích objevím plno nových tvarů zeleniny a barev, které mě dost inspirují. Strašně se mi zalíbí zelenina, jejíž jméno neznám, ale má tvar kulatý, je krásně fialová, a vypadá, že bude chutnat podobně jako lilek. Fialová malá dýně, tak nějak si to představte. Přijde mi to magické! 🙂 Možná tyhle vjemy využiju při další tvorbě.

IMG_20160907_104552.jpg

Po trzích nasedáme do auta, a jedeme dál. Směr Laghetto di Terranera. Je to dál od hlavní pláže. Není to mainstream. A ta příroda je tady tak krásně panenská, nezkažená. Zatáčky jsou dost prudké, ale cestu autem si opět užívám, což je trochu paradox, protože třeba kolotoče nesnáším. 😀 Posloucháme nějaký pecky , mám hlavu z auta, avšak doufám, že ji příště dám ještě víc z auta, protože miluju pocit mít VÍTR VE VLASECH!!!! Uááááá! 🙂 Míše je trochu špatně, protože zatáčky jsou prostě každou sekundu! 😀 Ale ten výhled a ta atmosféra za to fakt stojí! 🙂

img_20160907_141521img_20160907_141523img_20160907_141451img_20160907_142702img_20160907_142709img_20160907_142626

Zastavíme se na jednom místě, odkud je krásný výhled na moře, pustím do auta písničku Where did you sleep yesterday od Kurta Cobaina! a užívám si tento moment. Pak pokračujeme k jezeru. Když se projedete přírodou, která ve mně evokuje africké stepi nebo saharu, odborníci geografie a jiných příbuzných oborů prominou, nemůžete jinak než být v úžasu!

Ještě, že máme tak silné auto, protože občas je to vážně punk. 😀 Pak už vystupujeme a docházíme pěšky. Na pláži je pár lidí, ale my pokračujeme dále. Dále, kde tolik lidí nebude. Už teď si všímám krásného šedočerného písku, který se třpytí jak “disco koule”. Je to nádhera! Tohle jsem ještě nikde neviděla! Kameny jsou zbarveny všemožnými barvami, a já už teď vím, že je to pro mě vážně inspirující. Zelenohnědá, zelenofialová. Krása. Fouká vítr, který tomu všemu dodává nezaměnitelnou atmosféru. Když přecházíme “mini hory” z kamenů, můžeme pobjevit po levé straně tyrkysové jezírko, které je plné síry prý. Tahle barva mě naprosto nadchne. Já vím, že tady básním o barvách, ale barvy jsou tady krásně. A jelikož ráda maluju, jsou pro mě barvy důležité, zdravím tímto Alberta! Protože právě na Albeta jsem si při těchto barvách vzpomněla. (Alberto je malíř, se kterým jsem spolupracovala, kdybyste někdo nevěděl. 🙂 )

To jezero je prostě amazing! A vedle je moře. Všechna ta příroda tady nepůsobí ještě tolik zkaženě. Není tady milion turistů, počet lidí bys sotva spočítal na prstech. A tohle přesně mě baví. Jasně, že je fajn vidět nějaký památky atak, pak je ale super odprostit se od toho a jít hlouběji. Vyhledávat místa, která nejsou tak mainstreamová. Vyhledávát místa, kde není hlava na hlavě. Vyhledávat místa, která ti řeknou více než sám průvodce. Tady na tomto místě strávíme půl den. Nejdříve si jen tak svižně přemítám myšlenky, pak chvilku usneme na kamenité pláži, která dost tlačí, ale prostě ti to nevadí. Jen ležíš, užíváš si daného momentu. “Jebnem ho?” ptá se Dan a kouká na meloun. “Jo.” odpovím. “Ať chutná život!” Meloun chutná dobře, ale trochu mi ta chuť připomíná, jako bych jedla meloun s hráškem. 😀 Navíc má v sobě krásné spirálky. Pak se vzbudíš, jdeš se ještě projít na ty krásné skály. 🙂 Pak si jen tak sednu na skálu a pozoruju. Poslouchám. Vnímám.

 

Jelikož se ochladí, fouká vítr a máme pocit, že už bychom i šli, zvedáme kotvy a jedeme směr Capolivery. Před tím ještě míjíme muzeum kamenů, tak se tam zastavíme jen nakouknout. Je to zadarmo.

Městečko Capolivery musíš prostě navštívit. Doporučuji ho navštívit k večeru, tak, jak jsme to udělali my. Zašli jsme si ještě na véču, která mi vážně chutnala. Dala jsem si klasiku protentokrát, Boloňské penne. A potom jsme se rozešli a já si sama bloudila městem. Bloudila jsem uličkami, stmívalo se, a bylo mi trochu smutno. Na 2.stranu jsem byla moc ráda, že jsem sama, protože to byla svým způsobem výzva. Bavilo mě být sama se sebou. Procházela jsem se a seznámila jsem se s pár lidma. Nejdříve s jedním kreslířem, který vystavoval své obrázky, a právě se inspiroval Malým Princem! 🙂 Pak jsem zabloudila do uličky, která vypadala záhadně a lákalo mě zakázané ovoce. 🙂 Tam jsem uslyšela z okna hrát kytaru, a tak jsem začala pískat. Strašně mě totiž zajímalo, jak ten muž či žena, co hraje na tu kytaru, vypadá. No ale jelikož nereagoval, vzala jsem malý kamínek a hodila mu ho do okna. 😀 Říkám mu, protože to vážně byl kluk. 😀 Ano, ano, jsemt rochu šílená. 😀 Nicméně touha po tom, jak vypadá ten muž, byla silnější. Byl to mladej kluk, zaskočenej tím, že mu nějaká holka háže do okna kámen a ještě něco tam vykládá :D. Pak už jsem šla zpátky, kupodivu jsem našla cestu zpět, a zatoulala jsem tentokrát do galerie. Vůbec jsem nevěděla, že tam nějaká je. Bylo to strašně silné, protože bylo ve mně hodně emocí. Obrazy byly vskutku zajímavé, trochu mi ukápla slza, ale pak jsem se zapovídala se starším pánem, který tu galerii měl na starost. Vážně moc milý pán. Pokecali jsme o životě, a já už pak pokračovala dál ve svém putování. Došla jsem na místo, kde jsem slyšela hudbu, a rozhodla jsem se chvíli zůstat. Hrály tam dvě slečny, a mělo to moc hezkou atmosféru. 🙂

Na závěr chci ještě vzpomenout jednu větu, která mi utkvěla v paměti a řekl ji právě Martin své přítelkyni Míši. “Mojka, pojďmě tvořit lásku.” Jsem moc ráda, že jsem Martina a Míšu mohla poznat. 🙂 Tahle věta je prostě moc fájn. Martin říká vše narovinu, a dost upřímně, ale tohle bylo vážně hezký. :)) Ńuňu. Když jsme dojeli zpět do kempu, usnuli jsme vyčerpaní únavou. Dobrou noc i Vám, atť jste kdekoliv. 🙂

Vaše bláznivá Léňa. 🙂

img_20160907_141254img_20160907_201329img_20160907_202640img_20160907_160859img_20160907_160937img_20160907_160944img_20160907_160948img_20160907_105817img_20160907_143954img_20160907_111127img_20160907_160137img_20160907_125736img_20160907_141309img_20160907_141320img_20160907_141326img_20160907_160452img_20160907_203551img_20160907_203655img_20160907_204022img_20160907_204036img_20160907_204243img_20160907_214903

 

 

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *